Jaké letní šaty schovají bříško a sluší ženám s širšími boky?

Za ty roky, co navrhuji a šiji šaty, jsem zjistila jednu zajímavou věc. Většina žen dokáže během několika vteřin vyjmenovat všechno, co se jim na jejich postavě nelíbí.

Jedna řeší bříško. Druhá boky. Třetí si stěžuje na ruce. Další na faldíky kolem podprsenky, kolena nebo křečové žíly. A skoro každá je přesvědčená, že právě její problém je ten největší.

Jenže já to vidím trochu jinak.

Když ke mně přijde zákaznice, nesnažím se najít, co je na ní špatně. Hledám střih, který jí bude slušet a ve kterém se bude cítit dobře.

Pokud řešíte bříško nebo širší boky, nemusíte se schovávat do beztvarých šatů ani nosit o dvě čísla větší velikost. Mnohem důležitější než velikost je správný střih.

Proč některé šaty fungují a jiné ne

Za ty roky mě nepřestává překvapovat jedna věc. Ženy se často snaží schovat do větších šatů v domnění, že tak zamaskují bříško nebo boky.

Jenže většinou to funguje přesně opačně.

Příliš velké šaty přidají objem tam, kde ho vůbec nepotřebujeme. Postava se ztratí a žena si připadá ještě větší, než ve skutečnosti je.

Proto vždycky říkám, že nejdůležitější není velikost. Nejdůležitější je střih.

A pak je tu ještě jedna věc. Vzory.

Ženy se jich bojí snad víc než čehokoliv jiného.

Dnes jsou všude béžové, kávové a pískové odstíny. Jenže ne každé ženě sluší. Někdy mám pocit, že dnešní móda dělá ze žen myšky.

Přitom právě vzory často dokážou udělat službu, kterou jednobarevné šaty nikdy nezvládnou. Rozbijí velkou plochu látky, odvedou pozornost od bříška i boků a celá postava působí lehčeji.

Verunka – když se nechcete celý den hlídat

Šaty Verunka nevznikly u kreslicího prkna ani podle módních trendů. Stejně jako mnoho mých modelů vznikly z rozhovorů se zákaznicemi.

Jejich příběh je vlastně docela jednoduchý.

Velkou inspirací mi byla moje kamarádka Veronika. Měla podobné šaty, které doslova milovala. Materiál nebyl nic moc a střih měl svoje mouchy. Přesto je nosila pořád dokola.

A tehdy jsem si řekla, že na tom něco bude.

Vzala jsem tu myšlenku, hledala lepší materiál, upravovala střih a zkoušela drobné změny, až vznikla Verunka tak, jak ji znáte dnes.

Mám ji ráda hlavně proto, že se v ní ženy nemusí hlídat. Nemusí přemýšlet, jestli se jim někde něco rýsuje nebo jestli mají zatahovat břicho. Prostě si ji obléknou a funguje.

A velkou roli hraje i rukávek.

Takzvaná motýlí křídla patří mezi věci, které ženy řeší opravdu často. Jenže si někdy říkám: kolikrát za den vlastně stojíme s rukama nahoře a máváme kolem sebe?

Přesto chápu, že pocit jistoty je důležitý. A právě ten Verunka mnoha ženám dává.

Laura – šaty, které vznikly u moře

S Laurou to bylo podobné.

Nevznikla podle trendů, ale z úplně obyčejné potřeby.

Hledala jsem šaty, které si vezmu k moři nebo k bazénu. Takové, do kterých jednoduše vklouznu přes plavky, nemusím před zrcadlem trávit půl hodiny a přesto budu působit upraveně.

Přesně ten typ šatů, ve kterých můžete zajít na oběd v resortu, na promenádu nebo na skleničku vína.

Mám ráda pohodlí. Ale myslím si, že pohodlí a upravený vzhled se nemusí vylučovat.

Laura je právě takový kompromis. Lehká, vzdušná a ženská.

A pokud si vyberete vzorovanou variantu, získáte navíc spojence, který pomůže odvést pozornost od míst, která většina žen řeší nejčastěji.

Míša – když se chcete schovat a nakonec zjistíte, že nemusíte

Ano, i za těmito šaty stojí kamarádka.

V určitém období jsem měla pocit, že jsem tlustá a že mi nic nesluší.

Znáte to?

Člověk se podívá do zrcadla a vidí jen to, co se mu na sobě nelíbí.

Pak přišla moje kamarádka Míša v podobných šatech. Látka už byla trochu vytahaná, střih nebyl nijak propracovaný, ale ona v nich vypadala báječně.

A já si tehdy řekla: takhle bych se chtěla cítit taky.

Chtěla jsem vytvořit šaty, které budou kompromisem mezi elegancí, městským stylem a pohodlím.

A hlavně šaty, které dokážou lichotit postavě bez toho, aby žena měla pocit, že se musí schovávat.

Přesto vždycky říkám jednu věc. Sebelepší střih nebude fungovat, pokud se v něm žena necítí dobře.

To je hlavní.

Olivia – protože i mladší ženy se chtěly oblékat u ILKA

Olivia vznikla trochu jinak.

Začala jsem si uvědomovat, že moje zákaznice nejsou jen ženy mého věku. Přicházely i mladší ženy a chtěly se u mě oblékat také.

Jenže ženy po padesátce se na sebe dívají trochu jinak než ženy o generaci mladší.

A já najednou zjistila, že pro mladší zákaznice nemám v nabídce tolik možností, kolik bych chtěla.

Tak vznikla Olivia.

Název nebyl náhoda.

Když jsem byla mladší, milovala jsem film Pomáda a stejně jako mnoho žen mé generace jsem obdivovala Olivii Newton-John.

Právě její ženskost a lehkost mi byly inspirací.

Nechtěla jsem vytvořit kopii šatů ze sedmdesátých let. Vzala jsem myšlenku, která fungovala tehdy, upravila ji pro dnešní ženy a dala jí modernější podobu.

Výsledkem je Olivia.

Šaty, které působí mladistvě, ale nemusíte být mladá, abyste si je oblékla.

Protože ženskost nemá věkový limit.

Na závěr jedna věc

Když si se ženami povídám, často mám pocit, že jsou na sebe mnohem přísnější, než by musely být.

Řeší ruce, boky, bříško, kolena nebo křečové žíly.

Jenže dokonalá postava neexistuje.

Existují jen šaty, ve kterých se cítíte dobře.

A právě tehdy většinou vypadáte nejlépe.